Tak je tu opět jaro, na které jsme se všichni tak těšili. Jaro láká všechny ven na sluníčko a sluníčko je zdraví. Když tak přemýšlím, tak si znovu uvědomuji, že v naší obci, resp. části obce Noutonice si budou i toto jaro hrát děti na betonové dlažbě, tak jak vloni.

Minulý týden si sice mohli hrát aspoň na dvou hromadách kamení, které byly dovezeny a složeny přesně uprostřed polní cesty nedaleko kostelíku, jenže mezitím už byly tyto hromady upotřebeny na výstavbu plotu jednoho z  domků, tak zase děti nemají nic.

Je to velice smutné, že ani ve druhém funkčním období paní starostky se ona nedokázala zasadit o to, aby se v této části obce vystavělo obyčejné dětské hřiště za pár tisíc korun. Místní obyvatelé ( a zvlášť děti) by byli za to velice vděčni (é) a také pár let dozadu nabízeli mnozí z nich na výstavbu hřiště finanční spoluúčast.

Děti mají prostě smůlu, nejsou prioritou této obce, nejsou prioritou této starostky a zastupitelstva, přitom se říká: „Děti jsou naše budoucnost.“, tak proč je takovým problémem postavit pro ně jedno malé hřiště? Možností je a bylo myslím celkem dost. Stačilo by jen chtít. Kladu si tedy obvyklou otázku: „Co je vlastně prioritou starostky? Co je tedy prioritou současného zastupitelstva? Kdy se to aspoň konečně dozvíme?“

JC.