Batole potřebuje hlavně prostor. Veškerý nábytek raději připevněte ke stěně, a to i komody, které se vám zdají stabilní.
(Foto: IKEA)

25. září 2008 | 6:00 Dětský pokoj – jaké představy ve vás vyvolává toto slovní spojení? Množství barev? Růžová či modrá? Baldachýn, autíčka? Věčný nepořádek? Prapodivné zvuky vycházející z této tajemné komnaty? Všechny představy jsou přijatelné, ovšem jen pokud jsou spojeny se slovem bezpečnost. Toto slovo by mělo provázet všechny myšlenky a plány spojené s dětským pokojem. Na vás rodičích je, abyste z dětských pokojů vybudovali Noemovy archy.

 

Zdravý fyzický a duševní vývoj dítěte ovlivňuje mnoho faktorů. Kromě nejbližších lidí je to i prostředí, v němž vyrůstá a které ho obklopuje. Vytvořit dítěti vhodné harmonické prostředí je často úkolem, s nímž si mladí rodiče neumějí poradit. Proto uvádíme tři základní kroky, které by vám mohly pomoci snadněji zvládnout cestu k dokonalému dětskému pokoji.

Krok 1
Bezpečnostní opatření
Naštěstí se nabídka nábytku a doplňků do dětských pokojů každým rokem rozšiřuje. Jak se při výběru zorientovat v tom, co je vhodné a na co si dát pozor? Nejvíc záleží na věku dítěte, jemuž se právě chystáte zařídit pokoj.
 

Batole
Batole toho moc mít nemusí, potřebuje hlavně lásku. Dětským pokojem je pro něj celý byt, protože chce být vždy tam, kde jsou rodiče. Pokud přece jen máte pro svého nového dědice vyčleněný samostatný pokoj, měl by být především místem jeho odpočinku, inspirace a ukládání hraček. Proto batoleti zpočátku stačí kvalitní postýlka, koberec, kontejner na hračky a police na knížky a ostatní může přibývat s věkem. Maminkám pomůže přebalovací pult a skříňka na oblečení, která je poblíž.

Pro nejmenší děti doporučujeme:
• v blízkosti přebalovacího pultu umístit polici na všechny potřebné věci, abyste je měli na dosah ruky, protože dítě nesmí nikdy zůstat na přebalovacím pultu bez dozoru. Mohlo by spadnout;
• všechny elektrické zásuvky zakrýt bezpečnostními kryty a volně stojící lampy raději vyměnit za pevně namontované na stěně či stropě;
• skříňky a police připevnit ke stěně, aby je dítě na sebe nepřevrhlo; 
• ostré rohy zakrýt plastovými kryty nebo míčky či malými polštářky připomínajícími jehelníčky;
• zatarasit přístup ke schodům;
• okna zabezpečit dětskou pojistkou, aby se nedala otevřít na víc než 10 cm. Vchodové dveře zamykat a vnitřní dveře zajistit zarážkami, aby nepřicvakly dítěti prstíky;
• jedovaté rostliny odstranit z dosahu dítěte, protože mrňata všechno ráda zkoumají, nejčastěji ochutnáváním. Například difenbachie obsahuje drobné krystaly šťavelanu vápenatého, které po požití bolestivě poraní sliznici a následný otok může dokonce vést k udušení. Podobně působí také scindapsus a filodendron, příznaky jsou však mírnější;
• podložit malé koberce protismykovou podložkou, pády z uklouznutí jsou někdy velmi nepříjemné.

Předškolák
Bezpečnost a účelnost by měly být na prvním místě, ale se zřetelem na požadavky dítěte. Abyste tedy nemuseli nad dítětem stát čtyřiadvacet hodin denně a neustále mu dávat příkazy, zakazovat, co nesmí dělat, a ustavičně ho omezovat v pohybu, myslete na to už při zařizování bytu a snažte se předvídat. V pokoji předškoláka by neměl chybět psací stůl. Ideální je takový, který se dá výškově přizpůsobit, aby si dítě nekřivilo páteř. Deska stolu by měla sedícímu dítěti sahat pod lokty.
 

Protože je předškolák zvědavý a hravý tvor s fantazií, doporučujeme:
• zabezpečit mu už velkou dospěláckou postel, protože se v ní stejně bude dělit o prostor s množstvím plyšových hraček a polštářů – pozor na šňůrky na hračkách;
• vytvořit snadno dostupné a přehledné odkládací prostory pro hračky, aby dítě ani nenapadlo vylézt na židli nebo nějaký jiný kus nábytku jen proto, že nedosáhne na stavebnici, se kterou si chce hrát;
• pečlivý výběr osvětlení do dětského pokoje včetně osvětlení pracovního stolu; stolní lampa by určitě neměla být kovová, aby se dítě nepopálilo, a už vůbec ne skleněná, protože by se mohla snadno rozbít. Doporučujeme plastovou, ale i v tomto případě je třeba dát pozor, aby byl plast kvalitní, nedeformoval se působením vyšší teploty žárovky a nevyvolal požár.

Dítě školou povinné
Kromě psacího stolu a kvalitní židle bude určitě potřebovat místo k uložení školních pomůcek. V tomto věku už dokáže ocenit samostatný pokoj a bude požadovat víc soukromí. S nástupem do školy dítěti přibývají knihy a může stále víc využívat i vertikální rozměr svého pokoje, který by už neměl představovat nepřekonatelnou překážku. Školák potřebuje být v neustálém pohybu a lezení po všem je pro něj ještě pořád samozřejmostí. Abyste se vyhnuli shozeným policím a skříním, zkuste mu raději nabídnout žebřík u vysoko umístěné postele nebo lezecké úchytky na stěně s měkkou podložkou na zemi.

Do pokoje pro školáka doporučujeme:
• netoxické materiály a povrchové úpravy nábytku;
• police a skříně pevně ukotvené ke stěně;
• přehledné odkládací prostory;
• odolné a nehořlavé materiály, které tak snadno nepodlehnou pokusům (i těm s cigaretami);
• u poschoďových postelí vyberte stabilní a pevnou konstrukci a jednoduchý způsob vylézání či slézání;
• pevný rošt postele, který udrží i indiána v bojovém výskoku.

Krok 2
Zdravý duševní vývoj
Možná to zní nadneseně, ale dětský pokoj je místo, které má vliv na formování osobnosti malého človíčka, proto mu nestačí nabídnout jen fyzickou bezpečnost, důležité jsou také podněty pro duševní vývoj. V pokoji plném bezpečnostních prvků se možná dítě nezraní, jde však i o to, aby se tam cítilo dobře a aby v něm rádo trávilo čas. Ideální je najít kompromis, který bude vyhovovat jedné i druhé straně. Není to vždy jednoduché, protože nápady dětí jsou většinou spojeny s velkou fantazií, kterou dospělí chápou jen málokdy. Zkuste tedy přivřít oči a nechte je, aby vyjádřili své požadavky na vlastní prostředí.

Při navrhování dětského pokoje, který bude oblíbeným místem vaší ratolesti, doporučujeme:
• vycházet z věku dítěte,
• akceptovat jeho názory a skutečné potřeby.

Vycházejte z věku dítěte
Dítě do tří let, často i starší, ještě netouží po vlastním pokoji. Do té doby mu stačí klidný kout na spaní. Dítě při spánku potřebuje klid – a spí poměrně často. V bytě mu proto musíte vyčlenit prostor, kde ho nikdo a nic nebude vyrušovat. Hrát si bude stejně nejraději tam, kde jsou ostatní. Dítě potřebuje společnost, takže je potřeba počítat s tím, že jako rovnocenný člen domácnosti má právo používat celý byt. Přibližně ve třech letech je vhodné začít uvažovat o samostatném dětském pokoji. Samostatný prostor může u tříletého dítěte postupně rozvíjet vztah k jeho věcem a motivovat ho k větší samostatnosti. Nečekejte, že tam bude chtít od začátku trávit hodně času. Může se stát, že dítě bude vnímat vytvoření samostatného pokoje jako snahu o odsunutí. Proto je vhodné hodně si s dítětem o pokojíčku povídat, respektovat jeho pocity a návrhy, zkrátka – spojit vytvoření vlastního pokoje s „velkou událostí“. Dítě může například dostat vlastní pokoj k narozeninám a podílet se i na jeho zařizování. Velké překvapení bez účasti samotného dítěte by mohlo dopadnout zklamáním, navíc představa rodičů, že všechny děti budou nadšené z pestře zbarvené výzdoby s pohádkovými motivy, bývá často mylná. Šestiletý školák obklopený medvídky a pohádkovými zvířátky na stěnách se nebude zdravě vyvíjet a prosperovat ve škole, protože už potřebuje mít pocit, že je velký. Jeho rodiče by to měli akceptovat, a ne mu naznačovat, že ho stále vnímají jako miminko. Dítě, které má všechny hračky a knížky uloženy vysoko na polici a nedokáže si je vzít samo, si bude stále myslet, že je malé a potřebuje vaši pomoc. A je možné, že zůstane dlouho nesamostatné, případně méně samostatné než jeho vrstevníci. Děti potřebují mít ve svém pokoji hlavně svět adekvátní jejich věku.

Akceptujte názory a skutečné potřeby dítěte
Nezapomeňte, že dětský pokoj má být jeho světem, nikoli vaším. Kudy chodí, tam kreslí? Podpořte jeho výtvarné ambice a předem počítejte s nástěnnými malbami. Připravte mu podklad z umyvatelného nátěru nebo papíru připevněného na stěnu. Řešením je i tabule na stěně. Stejně tak podlaha v dětském pokoji by měla odolat náporu při dětských hrách. Myslete i na sousedy pod vámi a chraňte je před nechtěnou účastí na každé hře vašich dětí, proto vyberte takovou podlahu, která má i funkci zvukové izolace. Vhodný je koberec s krátkým vlasem, protože se snadněji uklízí a udržuje. Neměl by však být příliš barevný, protože hodně barev působí rušivě. Koberec musí dát dětem prostor pro uplatnění fantazie. Ty s předznačenými cestičkami pro auto fantazii dost omezují. Neberte koberec tak vážně. Klidně ho rozřežte na čtverce a poskládejte podlahu z nich. Existují lepicí kobercové pásky, jimiž se tyto čtverce přilepí na zem. Podobně můžete vytvořit i řeky a ostrovy, které příležitostně poslouží jako cesty nebo parkoviště. A když se stane nějaká nehoda, zničený kousek prostě vyřízněte, vyperte a po vyschnutí ho opět vložte zpátky.

Krok 3
Dětský pokoj jako výchovný prostředek
Všechno v dětském pokoji by mělo být univerzální a mělo by spíše podporovat dětskou tvořivost, než dítěti nabízet hotovou věc.

Nechte děti, aby se podílely na zařizování svého pokoje. Týká se to například barevnosti – ta podle výběru rodičů bývá nejednou přehnaná či nevhodná. Ne všechna děvčata jsou nadšená z růžové a ne všichni chlapci by si vybrali modrou barvu na stěnách. Děti mají rozhodně větší představivost. Možná bude váš potomek trvat na bílé nebo černé barvě stěny. Je důležité respektovat dětské představy, protože tak podpoříte schopnost dětí vyjádřit vlastní názor a zároveň naslouchat názorům ostatních.



Podpořte u dítěte zodpovědnost například tím, že umístíte do jeho pokoje květinu, o niž se musí starat (samozřejmě ne jedovatou). Možná byste mohli povolit i nějaké domácí zvířátko, tady je ale důležité předem si dohodnout a jasně formulovat povinnosti, jejichž plnění budete muset důsledně vyžadovat.

Aby pokoj děti zároveň vychovával, doporučujeme:
• nechat děti podílet se na zařizování dětského pokoje,
• podpořit u dítěte zodpovědnost.

• Inspirujte se metodami a principy feng-šuej a vytvořte dětem harmonické prostředí stimulující zvědavost a fantazii, které zároveň nepotlačuje jejich vlastní pohled na krásu. Pokažené a polámané hračky zastrčené pod postelí nepřispívají k proudění dobré energie v místnosti. Hračky, s nimiž si dítě už nehraje, určitě potěší někoho jiného například u sousedů a ty polámané je třeba bez milosti vyhodit. Zbavte dětský pokoj špatné energie.

• Když se dětský pokoj promění ve sklad nepřiměřeného množství hraček, dítě si nevyvine přirozený vztah k pořádku. Aby si dokázalo uklidit své hračky, když si dohraje, musí mít pro to vytvořené vhodné, dostatečné a snadno přístupné odkládací prostory. Odolné věci, například plyšová zvířátka určená pro malé dítě, lze skládat do krabice. Pokud však budete stejně zacházet s modelovými auty, rychle se zničí.

• Hra je pro dítě vždy učení. Při hře se například učí i to, jak si jednou bude dělat pořádek a jak si bude věci udržovat nepoškozené. Při vytváření odkládacích prostorů na různé hračky proto myslete na to, jak si s nimi bude dítě hrát. Vysype krabici, aby se dostalo k hračce? Když ho naučíte všechny hračky házet do krabice, bude si i v dospělosti házet do krabice košile? Nejlepší je začít, dokud je dítě malé. I malé dítě zvládne používání vhodně umístěných polic a skříněk.

Zdroj: www.lidovky.cz

Autor: Kamila Duříková